Dílna
Mým cílem je inspirovat, nabíjet a zkrášlit barevným světlem prostředí, v němž žijeme, pracujeme, tvoříme…
Zabývám se výrobou vitráže jak klasickou metodou zasazování skel do olověných prutů, tak i výrobou různých bytových doplňků a dekorací technikou měděné pásky, zde známé pod pojmem Tiffany technika. Náměty navrhuji sama, ráda ale zhotovím vitráž i dle Vašeho návrhu.
Možností je mnoho, nabízím zvětšení již existujícího motivu, nebo ho přepracuji, nebo si ho vymyslím.
Jelikož jsem žena a ráda se krášlím, tak jsem se začala zabývat i výrobou šperků z okrasného plochého skla, často kombinovaného s drahými kameny či mědí. Šperky jsou sletovány litou pájkou Sn 99,75 („čistým“ cínem). Tato slitina se stopovými prvky ( 0,25% ) je zdraví neškodná. Jedná se o Vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, Sbírka zákonů č.37/2001, o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody, dále Sbírka č.38/2001, Vyhláška o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy.
Některé přívěsky jsou zavěšeny na hedvábných šňůrách, které barvím extrakty z bylin a plodů, jiné visí na kruhu z dentálního drátu osteofixu. Vlastnosti výše uvedeného zdravotnického prostředku splňují všechny základní požadavky stanovené v nařízení vlády č.180/1998 Sb.
Slitinou Sn 99,75 jsou pájeny i dekorativní skleněné mísy.
K výrobě používám tuzemské i dovozové sklo, které má bohatou paletu vzorů a barev.
Drahokamy a polodrahokamy pocházejí z celého světa.
K vitráži jsem se dostala cestou přes půl světa. Začalo to v roce 1998, bylo mi devatenáct a já byla čerstvě vybavená státnicí z angličtiny. Tehdy jsme se s přítelem rozhodli, že pojedeme do Austrálie. Po vyřízení všech potřebných víz jsme koncem července vyrazili do světa, aniž bychom tušili, co vše v něm na nás čeká. Jeli jsme pozemní cestou přes Turecko, Irán a Pákistán až do Indie, což nám trvalo celkem měsíc a 10 dní. Turecko a prvních 300km v Iránu jsme projeli stopem, pak už jenom autobusy a vlakem, protože v Iránu se stopovat nesmí. V Indii jsme se bohužel moc dlouho z finančních důvodů nezdržovali, potřebovali jsme si totiž ještě koupit letenky do Austrálie, za to se nám ale podařilo během těch několika málo dní v zemi zúčastnit se vytoužené veřejné audience u Dalajlámy v jeho exilovém sídle nad Dharamsalou. Setkání s Jeho Svatostí mě velmi dojalo a neprožitou atmosféru Indie několikanásobně vynahradilo. Tím se mi splnil můj první životní sen. Pak už jenom odlet do Sydney, kde jsme nakonec zůstali a žili dva roky a celou Austrálií po tři měsíce cestovali. Neopomenuli jsme ani Nový Zéland, takže i tam jsme žili devět měsíců a průběžně procestovali oba ostrovy. Cestováním se mi splnil můj druhý životní sen. Když uplynuly dlouhé tři roky, nastal čas vrátit se domů - ne ovšem nadlouho. V září 2002 jsme vyrazili ještě do Kanady, kde jsme žili tři měsíce v Montrealu a cestovali po Quebecu a pak ještě půl roku žili v Ottawě. V městečku Tadoussac, na deltě řeky Sv. Vavřince do Atlantického oceánu, jsem se zamilovala do skleněné vitráže a jejího barevného světla……tím začala má druhá cesta…
Všemožných zážitků a pocitů jsme si přivezli mnoho. Poznali jsme sami sebe, co všechno dokážeme vydržet a že co nás neporazí, to nás posílí. Nelituji a neměnila bych, co jsem ve světě prožila. Byla to svoboda…hluboký nádech a rozhled, také velká dřina…divoká příroda…blízké vztahy, osobní rozvoj…Děkuji.